9. ročník JASu se konal ve stejný termín jak ten předchozí. Oficiálně začal v pátek ráno 17.7.2015 (o čtvrtku bych nemluvil, jelikož Jirka vytuhnul už po cestě do Jaroměřic). Tématem bylo MOTO alias MOPED trip.
V pátek dopoledne jsme se přesunuli do Slatiny, abychom si zde vyzvedli naše ďábelské stroje. Některé se museli ještě poladit, aby byli funkční. Lumík se ukázal jako zkušený opravář. Upevnil si šlapku do svěráku, stoupl si na autobaterii a bušil palicí do šlapky co to šlo. Nabil jí pořádně a proto mu to celý víkend tak dobře jelo. Pája s Jirkou tuto operaci neudělali a proto se potýkali při cestě s menšími i většími obtížemi (tedy hlavně Pája). Ještě se muselo sehnat povinné ručení, což byl také dobrý oříšek a mohlo se vyrazit.
Lumík podal odbornou instruktáž ohledně ovládání strojů (i tak se neustále zapomínalo vypínat a zapínat přívod benzínu). Pro Páju byla až moc odborná, jelikož nepochopil ani základy. Prvních pár metrů na tom jel jak na splašené koze než na kozím dechu. Dokonce při jednom rozjezdu se moped tak splašil, že se mu zvedlo přední kolo, ale ustál to. V poslední Slatinské zatáčce se naučil Pája i padat, kdy koordinovaně spadl z mopedu. On to přisuzoval štěrku, Lumík, jakožto jediný očitý svědek říká, že to byla špatná práce s přední brzdou, ale co on může vědět, když na to koukal ze 100 metrové vzdálenosti. Pád vypadal tak nebezpečně, že o Páju měli strach i místní občané a ptali se, zda-li je v pořádku. Jak bylo výše uvedeno, jednalo se o koordinovanou, takřka profesionální akci a vůbec nic se nestalo (krev netekla).
Mohlo se tedy pokračovat. Pája se s přiděleným mopedem neskamarádil a proto došlo k výměně strojů s Jirkou. Od té doby zbytek cesty do Jaroměřic proběhl takřka bez problému. V Hostimi jsme zastavili na hřbitově. Nikoliv z důvodu, abychom si rezervovali místo, ale abychom odlovili kešku. Další keš byla odlovena za Hostimí u vrtule. Od Jaroměřické cedule Pájovi přestal moped jet, a tak musel domu došlapat. Naštěstí to bylo už jen z kopce. Chyba byla ve svíčce.
Večer proběhlo grilování a psychická příprava na na sobotní celodenní vyjížďku.
V sobotu v ranních hodinách se vyrazilo na naplánovaný okruh (Lipník - Dalešice - Dukovany - Rouchovany - Jaroměřice). Po cestě jsme odlovili několik kešek. Za zmínku stojí multi keš "Jan Kubiš" v Dolních Vilémovicích, kde bylo problém se dostat se na finální souřadnice. Je zbytečné na někoho házet vinu, jelikož ani místní občané nám nedokázali říct podle jasných indicií, jak se místu dostat. Nastal i informační šum mezi Jirkou a zbytkem skupiny. Vše dobře dopadlo. Našli jsme se a dokonce i kešku. Poté následovala cesta do Dalešic, kde jsme měli soukromou prohlídku Pivovaru. Průvodkyně byla velice znalá a dokázala reagovat na všechny naše odborné dotazy. Dokonce se podařilo dohodnout se na focení v objektu nyní již legendární konverzací: "Může se zde fotit?" - "Ano" - "I Vás?" - ":-)". Po prohlídce a drobném občerstvením se pokračovalo k Dukovanům, kde po cestě Lumíkova a Jirkova prdel zažila středověk (cesta nepatřila mezi nejlepší). Dále se jelo do Rouchovan a Slatiny (po domluvě byla trasa upravena). CCA 5 km před cílem Pájovi přestal jet moped a oprava na místě již nebyla možná. Zavolal se tedy odvoz, ve formě Marti. Jirka s Lubošem se tak těšili domu, že přestali dodržovat domluvenou rychlost (40km/h) a pelášili to, co jim mopedi dovolili.
Večer opět proběhlo grilování a hráli se aktivity, kterých se účastnila Marťa a sousedka Gabča.
Neděle proběhla v tradičním klidném duchu po náročně ztrávených dnech. Oficiální zakončení proběhlo okolo 13 hodiny.
Devátý ročník se vydařil takřka dle plánu, jen Pája ani jednou úspěšně nedokončil žádnou trasu. Je otázka, zda to bylo strojem nebo ním. :-)