Po třech změnách termínů se nám podařilo zrealizovat 13. ročník JASu, který byl zahájen 18.10. ve večerních hodinách poradou a byl zakončen 20.10. po výborném pikantním obědě. Téma se nakonec ustálilo na „LOV“. Nakoupila se potřebná výbava, jako jsou patrony (diabolky) a plyn (do vzduchovky). Hunský zabijácký luk s průraznými šípy byl dopraven již týden dopředu. Plán s operací „Jaba Cecuve“ byl též připravený.
Jirka přijel ve čtvrtek služebním obrněným vozidlem do Jihlavy, kde doplnil zásoby do svého žaludku a pokračoval s Pájou do JARu, kam dorazili ve večerních hodinách. Po ubytování začala schůze u hranatého stolu, kde Pája prezentoval připravený harmonogram s výpravami, které jsou naplánované. Už toto byl značný boj, jelikož skupina byla značně nesoustředěná a každou chvíli byla odvedena pozornost někam jinam. Harmonogram byl demokraticky schválen bez úprav.
V pátek ráno/dopoledne jsme se pustili do přesunu polní kuchyňské linky (kuchyně vypadala jako zorané pole). Většinu jsme ji přesunuli do chodby a roh do obýváku.
Odpoledne jsme se vydali po stopách napoleonských vojáků, což si vyžadovalo obejít nepoznaná zákoutí Jaroměřic. Zde se stal zajímavý jev při přesunu z jednoho okraje JAR na druhý. V lese u řeky šel Jirka první, za ním Luboš, který měl mapu a na závěr Pája uzavírajíc loveckou skupinu. Po krátké chvíli si Pája všiml, že jdeme špatně. Byť šel poslední a bez mapy, tak za to mohl on. Tento jev se opravdu moc často nevidí. Napoleonovo-Jaromeřické vojáky se podařilo najít všechny a odměnou byl pěkný výhled na Jaroměřický zámek. Při cestě domu jsme hledali místo, kde bychom mohli použít naši pušku s periskopem.
K večeru se vyrazilo do Moravských Budějovic, vyzvednout Míšu z hokeje. Před tím jsme se však rozhodli odlovit keš na obchvatu Budějovic. Provedli jsme přípravu na google street, abychom zjistili správné souřadnice. Byť jsme místo prolézali sebe důkladněji a to jsme profesionální lovci, keš se nám nepodařila najít. Pohoršení finálním místem a zklamaní nezdarem jsme se přesunuli na zimní stadión a následně zpět do Jaroměřic. Po toustové večeři jsme si zahráli deskové hry a den se zakončil filmem.
V sobotu byl budíček něco před osmou hodinou. Nejnáročnější bylo dostat z postele Luboše, který předstíral spánek a následně byl odhalen, jak paří hry na mobilu. Po vydatné snídani jsme vyrazili na výpravu „Jaba Cecuve“ s časem T=8:45. První kešku jsme museli vzdát, jelikož se podcenila příprava a nevzalo se sebou 30 metrové lano, abychom mohli vylézt na ohromný strom. Ve Stříteži jsme už byli úspěšnější. Zde jsme si rozdělili práce, jelikož jsme byli na setkání, abychom se bavili a ne, aby si každý dělal, co chce. Pája řídil, Jirka navigoval na parkoviště u kešek a Luboš četl informace o keškách, aby jen nemastil hry. Dále jsme odlovili Hostanku a Zlato pro Elišku. Multikeška v Sádku nám však dala zabrat. Pája neměl svůj den a projevilo se u něj, že je diskletik. Nedočetl všechny pokyny, a proto jsme finální souřadnice upravovali asi 4x a tím celý sádek obešli 3x dokola. Měli jsme však příležitosti pořídit několik unikátních fotografií, na kterých jsme si dali záležet. Vyšperkovávali je, abychom na nich byli vyobrazeni co nejlépe, na což Luboš poradil Pájovi, aby se schoval hovně. Zde jsme ztratili náš skvělý čas T. Ale někteří si mysleli:na nějaký T mínus se ti můžeme vysrat. Kroužení kolem Sádku bylo lehce stresující a emotivní :-D Pro zlepšení nálady jsme odlovili ještě Sádek ze severu a po okružní cestě po Třebíči zašli na pálivý oběd do Nepálsko-indické restaurace. Po obědě byl přesun na místo „Sedni si a relaxuj“, kde se Jirka s Lubošem marně pokusili vyvolat vzpouru za kafe a cukrárnu. To však nebylo reálné a program byl již odhlasován, tak se v něm pokračovalo dál. Navštívili jsme nejvyšší horu Jevišovické vrchoviny, kde jsme procházeli strašidelným lesem plným jedovatých hub. U Římova byl k vidění přerostlý Javor, který pohltil zábradlí, jež bylo kolem něho (nyní už v něm). Keška u Kostela svatého Martina se nám nelíbila svým umístěním. Keška Sadek ze západu byla také hodně náročná. Jak psychicky (projevil se zde Pájův špatný den a souřadnice se počítali na 4x, jelikož není destička s informacemi jako destička – jen jedna je plechová), tak fyzicky, protože přesun na stage 2. nebyl ledajaký. K němu jsme šli skrze mokré bývalé jetelové pole, což nás hodně zmáčelo. Keš jsme našli a rezignovaně se vrátili k autu. Sádek z Jihu se nacházel uprostřed zelného pole, kam už se nešlo. Zbývala poslední keš v Lesůňkách, což je cca 2km od Jaroměřic. Její odlov byl bezproblémový. Většina keší umožnovala údajně nádherný výhled, ale pro hustou mlhu jsme byli rádi, že vidíme jeden druhého. Lov by úspěšný. Naše skóre skončilo 10 z 12. Mokrý jsme se vrátili domů, kde se oblékli do suchého, navečeřeli a den jsme zakončili deskovými hry.
Nedělní dopoledne jsme si zahráli na Settlery. Pája plnil kýble hlínou, Míša zas pískem. Jirka je nosil Lubošovi, který vyrovnával povrch na horní zahradě. Ještě se stihlo přesunout barely na zahradě u stodoly, zrušit to co zbylo z paprik a rajčat a sesbírat mrkev. Po obědě jsme se rozloučili. Byť plánovaná střelba ze vzduchovky a luku se nekonala, JAS se opět vydařil a máme na něj hezké vzpomínky.
P.S.: Celkové lovecké skóre: 11 z 14