Dvacátý ročník Jasu se konal v Táboře v termínu 28.5.-31.5. na téma cyklo. Ve čtvrtek nabral Pája Luboše v Jaroměřích, kde došlo k drobnému zdržení z důvodu rozbité pračky. Poté se vyzvedl Jirka v Jindřichově Hradci. Při příjezdu do Tábora bylo uvítání ve formě dvou klobás. Nestihli jsem tedy ani vybalit a rovnou se pustili do večeře.
Po nanošení zavazadel se začalo řešit herní prostředí. Vytvořil se luxusní obří stůl pomocí bočnice rozebrané skříně. Chvilku se laborovalo se správnou výškou "noh" stolu, ale nakonec se to podařilo srovnat do dokonalé vodováhy. Začalo se, jak již bývá posledních pár ročníků pravidlem, deskovou hrou Robinson Crusoe. Ani káva nepomohla, aby Jirka nezačal usínat. Deskohraní jsme zakončili okolo druhé hodiny ranní úspěšným dohrání sopečného scénáře.
Raní budíček byl přirozený a z postele jsme vylezli okolo 8 hodiny. Po snídani jsme vyrazili na cyklovýlet po stezce greenways Praha-Vídeň. Náš cíl bylo dobýt Vyšehrad. Jen co jsme opustili vrátka, pocítili jsme chladný vítr. Pája navrhoval, ať se kluci vrátí pro bundy, on ji jediný měl sebou. Luboš s Jirkou usoudili, že jsou tvrďáci a bundu nepotřebují. Po cca 1km Luboš vyžadoval zastavit, jelikož mu vadil nevynulovaný tachometr na jeho půjčeném elektrokole. Na to se při čtvrtečním večerním školení zapomněl zeptat. Požadované nastavení se podařilo vynulovat a mohlo se pokračovat. Hned v prvním kopci Pája s Jirkou ujeli Lubošovi, na kterého troubila auta. Po chvilce čekání u cedule konec Tábora přijel frustrovaný Luboš, že neví jak má dát těžší převod. Umí přepínat jen na lehčí a vynulovat tachometr. Pája Luboše proškolil, jak funguje řazení na kole. Proběhla fotodokumentace u cedule Tábor a zvesela se pokračovalo. No zvesela. Jirka z Lubošem střídavě volali, že jim je zima. Nejvíce křičel náš jediný elektrifikovaný jezdec Luboš. Po cestě se udělalo několik přestávek, kde za vyzdvižení stojí zastávka u zříceného hradu Borotín, Střezimíři, kde jsme se občerstvili (někdo si dal pivo, jiný zas horké maliny), v Prčicích, ve středisku družicových spojů, u samoobslužného výčepu u Strnadovského mlýnu až jsme dojeli Na Vyšehrad v Sedlčanech. Tam jsem si dali dobrou dršťkovou polévku a oběd. Poté jsme si přivolali odvoz zpět do Tábora.
Odpolední program byl volný, Pája se bál naplánovat ještě nějakou aktivitu po tak náročném téměř 50km výletu. Jelikož zapůjčené kolo Jirky vydávalo nehezký zvuk, bylo potřeba se na to podívat. Jirka se chtěl podílet na opravě a při své pomoci málem přišel o svou chloubu, kterou si lehce ubrousil o zadní okolo, když jej držel nešikovně zvednuté. Závadu se podařilo odstranit. Proběhla večeře ve formě grilovaného masa a hermelínu. Večerní program byl GloomHaven. Zvládli jsme bohužel pouze jeden scénář a okolo druhé hodiny ranní jsme odpadli.
Sobotní ráno proběhlo ve stejném duchu jako to páteční. Dopoledne se vyrazilo na okruh na Kozí hrádek okolo řeky Lužnice. Jirka s Lubošem se chtěli pořád někde zastavovat a kochat se (přestávka na občerstvení, sledování turnaje v softballu), ale Pája je neúprosně popoháněl dopředu. Jediné občerstvení, které dovolil bylo na Kozím hrádku. Při zpáteční ceste se zastavilo u motokár, aby došlo k potvrzení, že není problém si jezdit. Zde nastal kámen úrazu, jelikož motokáry byli na celou sobotu i neděli zamluvené. Smutní jsme pokračovali tedy dál. Pája zastavil na "kolotoč" v párku, aby zvedl morálku skupině. Po příjezdu a uklizení kol do garáže, začalo cca do pěti minut pršet. Proběhla rychlá sprcha, nástup do auta a přesun do Všechova na oběd. Po zaparkování auta déšť ustal a suchou nohou jsme se přesunuli do restaurace opět na dršťkovou polévku. Vše bylo naplánované na minutu :-) Podobný scénář se odehrál i při odpoledním nákupu v Bille. Zbytek dne jsme se věnovali už jen GloomHavenu, kde se uděla přestávka na večerní girlování a pár pauz na kávu. Vydrželi jsme až do čtvrté hodiny ranní.
V neděli jsme opět vstávali okolo osmé hodiny. V klidu jsme pobalili a pokoje uvedli do původních stavů. Luboš se seznamoval s "live" umělou inteligencí, která ho oslovila "Ahoj Martine". Na což jí řekl, že je Luboš. "Dobrá, budu ti říkat Luboši". Jirka navrhoval oslovení Velký vezíre, ale to se nakonec nerealizovalo. V 11 hodin jsme se rozloučili s Táborem a vyrazilo do Jindřichova Hradce, kde proběhl lehký oběd v čínské restauraci. Poté se vyložili věci u Jirky, kterého jsme odvezli do Jarošova nad Nežárkou, kde si měl vyzvednou auto ze servisu. Po deseti minutách nám zavolal, jak jsme daleko, protože auto neměl v Jarošově, ale v Českém Rudolci. Sekl se o cca 22 km (vzdušnou čarou). Jaroměřích se vyložil Luboš a 20. ročník JASu byl za námi.
Pánové, opět Vám děkuji za pěkný prodloužený víkend.