Šestnáctý ročník JASu začal 9.6.2022 příjezdem Jirky s Lubošem do Jihlavy ve večerních hodinách. Zde byli všichni podrobně seznámeni s harmonogramem, který nesl název "Výprava do Středozemě", ale ve skutečnosti se z toho stala "Výprava do středu, ve mě". Po seznámení harmonogramu následovala rozprava. Ta se protáhla v průměru do třetí hodiny ranní. První odpadl Luboš, následoval Pája a na závěr Jirka.
V sedm ráno byl budíček. Ke snídani byli míchaná vajíčka s párkem. Místo plánovaného odjezdu v 8:00 se odjíždělo 8:30. Jako navigace se zvolily mapy Google, kterou Jirka lehce ignoroval a bez Pájova upozornění zásadně neodbočoval. Jirka k navigaci pravil: "Google mapy mě ještě nikdy nezklamali... Kudy mám teď jet?". Příjezd do Berouna jsme však stihli na plánovanou 10hod. Posledních pár kilometrů před cílem začal vydávat automobil podivné zvuky. Asi se po dlouhé cestě pár koníků v motoru unavilo a začalo brblat. Majitel pensionu Nostalgie nás netrpělivě vyhlížel. Byl velice výřečný. V rychlosti jsme se ubytovali a vyrazili na výpravu.
Beroun sice není ve středu země, ale za to jeden z našich hlavních cílů ano (jeskyně). O tom však později. Nejprve se vyrazilo na místní rozhlednu, která se nachází na zeleném kopci uprostřed města. Rozhledna je to nevýrazná, jelikož jsme ji obešli do kola, než jsme ji našli. Vstup na rozhlednu byl za symbolických 12 Kč. Vstupenku nám prodal zavalitější pán, který se rozvaloval na židličce ve své budlině plné cigaretového kouře koukajíc na nějakou telenovelu. Na rozhlednu jsme vylezli bez větších obtíží, byť nášlapy na schody nepatřili mezi nejširší a po betonovém schodišti se nešlo zrovna nejlépe. Výhled byl dostatečný, nikoliv však ohromující. Moc věcí nás nezaujalo a tak jsme se vydali najít nějaké šelmy.
Kousek pod rozhlednou se nachází medvědín se dvěma medvědy. Jeden měl ještě zimu, jelikož na minutu vykoukl ze svého brlohu a šel spát. Za to druhý pobíhal neustále okolo výběhu, jakoby něco ztratil.
Následoval oběd. Celkově jídlo byla vždy nejtěžší etapa celé naší výpravy. Zašli jsme do skvěle recenzované restaurace "Na Baště", kde nás hned odzbrojil vrchní otázkou: "Souhlasíte s nabídkou?". V rozpacích Pája i Luboš odpověděli kladně, jelikož si při vstupu do restaurace přečetli meníčko. Jirka to však nestihl a tak se opatrně zeptal, co se stane, když by nesouhlasil, na čež dostal odpověď: "To nevadí, zde je všechno možné. Řekněte jak chcete upravit nabídku. A u nás je možné si i přidat". Na jakýkoliv dotaz byla většinou odpověď: "Ano, zde je všechno možné". Objednali jsme si polévku a kuřecí steak s žampiony zapečené se sýrem (Jirka místo žampiónu měl šunku) a hranolky. Udolat celou porci bylo velice náročné.
Po obědě se nasedlo do stále rachtajícího auta a vyrazilo se ke koněpruským jeskyním. Ty měli symbolizovat Středozem. Prohlídka byla zajímavá, výhled poutavý, procházka středně obtížná. Jirkovi se podařilo ztratit se na 100m při hledání kešky. Nakonec jsme našli jak kešku tak i Jirku (on si nás našel sám). Po tomto dobrodružství následovala sprcha na pokoji a přesun do restaurace Horkej brambor na večeři. Objednali jsme si jejich specialitu 500g zapečený BBQ brambor. Teď už musí být jasné, proč téma je změněno na výpravu do středu, ve mě (a později druhým o tvorem ze mě). Opět jsme se zapřeli a půl-kilový pokrm pokořili.
Večerní program ve formě deskové hry "Putování po Středozemi", bylo z důvodu čtvrtečního přepálení zakončeno po desáté hodině, kdy Jirka na "deset minut" odpadl.
Jelikož večerka místo plánovaných 2 hodin ranních byla výrazně dříve, proto se posunul ranní budíček z 8:30 na sedmou hodinu. Tímto získaný čas se využil k odehrání jedné kapitoly deskové hry.
Autem jsme se přesunuli do kovošrotu, kde došlo k zapůjčení kol. Jízda na nich byla opravdu dobrodružstvím. Za zapůjčení se ponechala v trezoru veškerá naše hotovost.
Cesta na kole nebyla náročná. Stačilo zdolat jeden větší kopec k obci Tetín, pak se sjelo k řece, které jsme se držili po celou dobu. V obci Srbsko byla občerstvovací zastávka ve formě pivečka a limonády. Odtud to bylo už jen 5 km na Karlštejn. Zde jsme se zastavili na oběd v restauraci Pod Hradem. Zas náročný úkol zdolat vydatnou česnečku a obří porci chutného hlavního jídla (každý jsme si objednali něco jiného). Po dojedení obědu nám došlo, že jsme se nezeptali, zda je možné platit kartou. A nebylo. Jirka usmlouval, že zaplatíme převodem na účet.
Cíl naší výpravy byl Karlštejn, kde jsme se účastnili okruhu 1. Zaujala nás informace, že typická střecha hradu není kopií originálu, jelikož ta vypadala více obyčejně (jednoduše napsáno).
Cesta na zpět do Berouna proběhla výrazně rychleji, jelikož si Pája pohlídal Luboše, aby na kole šlapal a neflákal se. Dokonce prohlásil: "Luboši, pojedeš přede mnou, Tobě to vzadu nesvědčí."
V Berouně se vrátila kola s hořkou pachutí na jazyce. Nebyli jsem vůbec spokojeni, s tím co jsme dostali. Jirkovi vydávalo kolo zvuky horší než jeho auto. Luboš měl sedlo sklopené moc dolu, že z něho sjížděl dopředu, Pája měl sedadlo sklopené opačně, takže nejen že z něj sjížděl, ale ještě mu tlačilo na citlivé partie.
Opět proběhla sprcha na pokoji, odehrání kapitoly ve hře a přesun na večeři. Na poslední bitvu. V plánu bylo vyzkoušet třetí vytipovanou restauraci u Sládku, ale ta byla zavřená. Vyhrála již ověřená restaurace "Na Baště", kde to byla opět bašta, po které jsme měli nafouknutá břicha.
Po přesunu na pokoj se do dvou hodin hrála deskovka. Skončili jsme šestou kapitolou z devíti.
V neděli ráno 12.6.2022 jsme se nasnídali, sbalili věci a vyrazilo se rachtajícím vozidlem do Jihlavy, kde na nás čekal závěrečný oběd. Rajská. Luboš s Pájou si dali dětskou porci. Jirka se projevil jako nezničitelný dobrodruh a šel do plné porce, kterou statečně zdolal.
Tím byl 16. ročník zakončený. Rachtající vůz dopravil jak Luboše, tak i Jirku do jejich domovů.
Pánové, opět děkuji za pěkný prodloužený víkend v příjemné společnosti.